Aneta Šenková, sedmnáctiletá brankářka, se díky své vytrvalosti a nadšení pro hokej stala významnou součástí mužského dorosteneckého týmu v Litoměřicích. Její schopnost vést tým z branky vnímá jako cennou dovednost i pro život mimo led. Její talent a odhodlání ji dovedly až k historickému stříbrnému úspěchu na mistrovství světa hokejistek do 18 let, kde si zahrála proti týmům jako jsou Kanada a USA.
Šenková popisuje, jaké to je být součástí mužského týmu, kde ji spoluhráči přijali jako rovnocennou členku. Hra s kluky jí pomáhá rozvíjet rychlejší reakce a odolnost vůči tvrdším střelám, což se jí hodí i v ženském hokeji. Má svou vlastní kabinu s týmem, ale pro převlékání a sprchování využívá jiné prostory.
Šenková vzpomíná na gratulace od profesionálních hokejových brankářů, jako jsou Tomáš Suchánek a Lukáš Dostál, což pro ni bylo překvapením a potěšením. Dále hovoří o své lásce k hokeji od útlého dětství, motivované sledováním svého bratra a inspirací od brankářských vzorů, jako je Klára Peslarová a Martin Michajlov.
Mluví také o svých zkušenostech z mistrovství světa, kde se jí podařilo v semifinále výrazně přispět k vítězství nad Kanadou, což považuje za jeden z vrcholů své kariéry. Přestože finálová prohra s USA byla bolestivá, vnímá celkový úspěch týmu jako významný.
Šenková zmiňuje své budoucí plány, včetně možného přestupu do zahraničního ženského hokejového týmu a touhy studovat na univerzitě v zámoří. Jejím snem je také účast na olympijských hrách v roce 2026.
Kromě hokeje se Aneta věnuje i škole, kde studuje hotelnictví a služby, a má zájem o práci učitelky. Přiznává, že i přes lásku ke sportu, jako každá mladá dívka, občas ráda nosí šaty a líčí se. Její příběh ukazuje, jak vášeň a odhodlání mohou vést k výjimečným úspěchům, a to i v tradičně mužském sportu.
